VODA FROMIN

Při příležitosti výstavy vytvořila autorka limitovanou sérii etiket na 1/2 litrové lahve vody Fromin s použitím vybraných obrazů z cyklu " Touhy květin" se sloganem na zadní straně:
VODA Z DOBY LEDOVÉ SI PAMATUJE VŠECHNY TOUHY KVĚTIN
( voda je 13 800 let stará - tj. z doby ledové a má atest kojenecké vody). Účastníci vernisáže obdrželi vodu jako dárek a společnost Fromin, která byla hlavním partnerem výstavy ,se ji rozhodla nadále používat k propagaci značky ve vybraných zařízeních.

V měsíci máji probíhá v renesančních sálech zámku ve Vlašimi výstava obrazů a objektů Dagmar Jelínkové-Holubové. Čas výstavy nebyl zvolen náhodně, ale úzce souvisí s tématickým zaostřením celého obrazového cyklu, který vznikal během posledních dvou let pod názvem Touhy květin. Autorka, která se převážně pohybovala v průsečíku designu a monumentálních realizací pro architekturu, osobitým způsobem vstoupila do oblasti klasického malířského vyjadřování. V tomto kontextu výstava naznačuje, že není výsledkem sebe uspokojení nebo mírného obměňování forem, ale vypovídá o neustálé vnitřní polemice s dosaženým.
Zdánlivé malířské odbočení příkladně doplňuje dosavadní výsledky a naznačuje, že střídání uměleckých disciplín má osvěžující význam. V ovzduší, kde se asimilují estetické koncepce různých proudů proložené citacemi a odkazy na tradiční okruhy minulosti, usiluje malířka o soustředění, o pohyb v jednom myšlenkovém prostoru jednoho problému. Vývojová logika spočívá v tom, že obrazy svobodně rozvíjejí erotické symboly, latentně obsažené v předchozí tvorbě, a rekapitulují jejich základní komponenty.
Východiskem projektu je rozsáhlý soubor kreseb a velkých pláten, které doplňují objekty a instalace. Zvolené motto výstavy "Květiny jsou velmi krásné, živé a … erotické" přímo naznačuje, že jde o ženskou metaforu přírody, ve které jsou květiny znamením krásy stvoření, symbolem probuzení života i jeho pomíjivosti ve smyslu Ovidiových Proměn. Odtud z hlubokého mytologického zázemí pramení napětí mezi ženským a mužským principem, neboť vůbec první květ byl stvořen z krve Hyakinthovy.
Cyklus nazvaný Touhy květin je vášnivým střídáním motivů vypjatých i uvolněných a představuje spojení obsahového významu s tvárným úsilím, kde každý další obraz je novým sdělením, nikoliv variantou předchozí. Monumentalizovaná okvětí, stvoly a jejich průřezy i fragmenty se skládají v prostoru kolem ústředního tvaru. Bohatě členěné formy se rozvíjí od pevného středu v překvapivých podobách a sugestivně rozehraných konfiguracích. Rostou a pulsují v silokřivkách vnitřního napětí; svým tkvěním nebo hybností, svou bytostnou ornamentálností a symbolikou tvarů podněcují intelekt i fantazii. Konstrukce obrazů balancuje na hraně racionálního i magického a obrazy často nabývají podoby totemického symbolu.
Přírodní archetypy tak získaly právo na vlastní prostor, v němž antropomorfní elementy dosahují nevídaného uplatnění a plocha obrazu se stala energetickým polem. Zde se organismy obdařené schopností růstu stávají sugescí životních sil, které se ježí ostny obraňujícími ženský svět před nenadálým vpádem. Právě ony odkazují na nejniterněji prožívanou ženskou sexualitu, která však na řadě obrazů nepostrádá v zadním plánu hravý humor. Autorka jejich obsahy bezostyšně a úmyslně glosuje i samotnými názvy (Všichni muži chtějí Annu, Zkrocení zlé ženy, Něžný karatista), které s různou mírou odkazují na rozporuplnou povahu mužského libida. Jeho protikladem je ženská touha, která se na obrazech manifestuje jako fenomén zahrnující stvoření a růst.

Josef Duplinský
(pro časopis ATELIER 12/2004)